Jak používat Claude Code pro práci s firemními a zákaznickými daty

Spousta freelancerů a agentur dnes používá Claude Code pro práci s daty, která nejsou veřejná. Ať už jsou to data o zákaznících zákazníků, podléhající GDPR, nebo data z webů, mediálních systémů a CRM klientů, která nemusí obsahovat přímo osobní údaje, ale jejich předání třetí straně je pod NDA. Nad těmito daty dělají analýzy, modely, dashboardy nebo je pomocí Claude zapojují do dalšího workflow. V tomto článku si ukážeme, jak s takovými daty pracovat v souladu s právními požadavky a mít kontrolu nad tím, kudy procházejí a kde se zpracovávají. A jak to využít i pro osobní potřebu, pokud chcete pomocí Claude zpracovávat nějaké osobní a citlivější věci. 

‍

U jakých dat je potřeba si dát pozor 

Typicky jde o exporty z CRM a e-shopu (jména, e-maily, telefony, adresy, historie objednávek), seznamy kontaktů pro e-mailing, nebo publika nahrávaná do reklamních systémů. 

Patří sem ale i data, která jako osobní údaje nevypadají: GA4 exporty s user ID nebo client ID, cookie identifikátory, IP adresy a logy ze serveru jsou podle GDPR pořád osobní údaje, protože je lze přiřadit ke konkrétnímu člověku. 

Pozor si dejte také na texty od zákazníků, například tikety ze zákaznické podpory, přepisy chatů, odpovědi z dotazníků nebo recenze. Osobní a někdy i citlivé údaje (například o zdraví) se v nich mohou objevit nečekaně. Druhou skupinou jsou data bez osobních údajů, která ale kryje NDA: tržby, marže, výkon kampaní, ceníky nebo obchodní plány klienta. 

Proč tato data nezpracovávat přes Claude Pro a Max

Většina uživatelů Claude a Claude Code jede na tarifech Pro a Max. Tyto tarify jsou ale spotřebitelské produkty a řídí se spotřebitelskými podmínkami. Z pohledu GDPR a možnosti s nimi zpracovávat klientská data je to problém. Pokud zpracováváte osobní údaje zákazníků svých klientů, potřebujete mít s každým dalším zpracovatelem uzavřenou zpracovatelskou smlouvu, tzv. DPA (Data Processing Addendum). Anthropic toto v rámci tarifu Pro a Max nenabízí.

Druhý problém je trénování modelů. Na tarifech Free, Pro a Max může Anthropic vaše konverzace i session z Claude Code použít k trénování nových modelů, pokud to máte v nastavení povolené. V takovém případě se navíc data uchovávají až pět let. Volbu sice můžete vypnout, je to ale přepínač v uživatelském účtu, ne smluvní závazek, o který se dá opřít před klientem. 

Třetí věc je místo zpracování. Na spotřebitelských tarifech si nevyberete region, ve kterém se vaše data zpracovávají, a nemáte tak jak doložit, že neopustila EU. Anthropic tak může vaše data poslat na endpoint, který se nachází v USA, Asii nebo jinde. Stejná logika platí i pro data pod NDA, i když žádné osobní údaje neobsahují. Klientovi jste se zavázali, že je nepředáte třetí straně, a spotřebitelský účet vám k tomu nedává žádnou smluvní oporu.

Tarify Team a Enterprise sice nabízejí DPA, ani u nich si však nelze vybrat EU region pro zpracování dat. To může být pro některé větší klienty problém.

Pozor také na MCP servery, které pracují přímo s klientskými daty. I v tomto případě je potřeba řešit, přes jaký model se data zpracovávají. Pokud agentura rozjede MCP, které přímo něco dělá s osobními daty zákazníků klienta a jede na těchto tarifech, riskuje. 

‍

Jak tedy na to?

Řešením je používat Claude v režimu, kde tyto záruky máte. Za nás je ideální používat velké modely Anthropicu přes třetí stranu, která poskytuje DPA a garantuje zpracování dat v EU (tj. umožňuje výběr regionu, kde se s daty bude pracovat a kde budou zpracovávána). Námi preferovaná možnost je využít jako třetí stranu Google Cloud, který funguje jako “přeprodejce” celé řady velkých modelů (nejen od Anthropic) a umožňuje všechny garance, aby zpracování dat EU firem a jejich zákazníků bylo ok. Google má pro toto službu, která se jmenuje Agent Platform, v jejímž rámci si můžete aktivovat většinu posledních Claude modelů. A použít je nejen v nějaké Google Cloud aplikaci nebo workflow, ale i v Claude Code. V kontextu tohoto článku se zaměříme hlavně na nastavení pro práci s Claude Code, do kterého jdou napojit modely Anthropicu kupované přes Agent Platform (na výběr jsou všechny aktuální modely). 

Kouzlo je v tom, že freelancer nebo agenturní specialista sice pracuje s daty klienta pomocí Claude Code, ale v konfiguraci používá model, který je „zapnutý“ v konkrétním Google Cloud projektu klienta. Tj. specialista vlastně jen „obsluhuje“ data klienta nástrojem klienta, protože správně nastavený Google Cloud projekt vlastní klient a ne agentura. Zároveň specialista může přepínat konfiguraci na jiné klientské Google Cloud projekty, pokud potřebuje jeden den pracovat s daty klienta A a druhý den s daty klienta B. 

V článku ukážeme potřebné nastavení, výběr modelu a tři možnosti konfigurace, od jednorázové session až po globální nastavení. Zaměříme se také na regiony, práci s citlivými soubory a nastavení budgetu.

Celý postup se týká Claude Code, tedy nástroje v terminálu (případně Code tabu v desktopové aplikaci). Běžný chat na claude.ai, v desktopové ani mobilní aplikaci se na Agent Platform přepnout nedá a vždy běží pod vaším účtem u Anthropicu, tedy za podmínek popsaných výše. Pokud tedy klientská nebo citlivá data vložíte do chatu v aplikaci, žádné z těchto záruk neplatí.

‍

Nastavení Claude Code s modelem kupovaným přes Google Agent Platform 

Agent Platform je novější označení služby, kterou Google dříve označoval jako Vertex AI. V dokumentaci proto můžeme narazit na obě označení. Pro účely tohoto článku budeme používat jednotně název Agent Platform.

PreREkvizity

Než se pustíme do konfigurace, potřebujeme mít připravených několik věcí:

1. Google Cloud účet s povoleným billingem
2. Nainstalované Google Cloud SDK (gcloud)
3. Nainstalovaný Claude Code
4. Povolené Agent Platform API

API můžeme povolit v API Library nebo pomocí příkazu:

gcloud services enable aiplatform.googleapis.com

‍

Jakmile máme základní nastavení hotové, můžeme se pustit do výběru modelu.

Výběr a povolení modelu

Model vybíráme podle toho, k čemu ho chceme používat. U jednoduchých úkolů například nedává smysl používat zbytečně drahý model. Zároveň si předem ověříme jeho dostupnost a cenu. Přehled dostupných modelů a jejich ceník najdeme v Google Cloud v Model Garden v našem projektu.

Při výběru modelu si musíme dát pozor také na podporovaný region. Některé modely jsou dostupné v single regionu, jiné podporují multi region a některé obě varianty.

Rozdíl je v tom, kde může zpracování probíhat. Při použití single regionu můžeme například nastavit Belgii a data se pak zpracovávají pouze v tomto regionu. U evropského multi regionu se mohou data zpracovávat kdekoliv v EU. Multi region zároveň bývá rychlejší. Dostupnost jednotlivých modelů v regionech si můžeme ověřit v dokumentaci Google.

Jakmile máme vybraný model a ověřený požadovaný region, povolíme model v Model Garden. Na kartě konkrétního modelu stačí kliknout na „Enable“.

Nastavení prostředí

Po povolení modelu se můžeme pustit do konfigurace Claude. Nejdřív si potřebujeme říct, jak chceme Agent Platform používat. Máme tři možnosti.

1. Použití jen pro konkrétní session

Nejrychlejší možností je nastavit Agent Platform pouze pro jednu konkrétní session. Stačí ji spustit příkazem, ve kterém zadáme jméno projektu a model:

CLAUDE_CODE_USE_VERTEX=1 \
CLOUD_ML_REGION=eu \
ANTHROPIC_VERTEX_PROJECT_ID=PROJECT_ID \
claude --model claude-sonnet-5

‍

Příkaz je potřeba upravit podle našeho projektu a zvoleného modelu.

Důležité je správně zkombinovat model a region. Ne každý model podporuje každý region a při použití špatné kombinace může Claude skončit chybou 429.

Tato varianta se hodí hlavně pro rychlé vyzkoušení. Nastavení se použije pouze při spuštění dané session a nijak nemění naše ostatní projekty.

2. Používání v konkrétní složce (doporučené)

Pro běžnou práci doporučujeme nastavení na úrovni konkrétní projektové složky. Máme tak kontrolu nad tím, kde Claude používá Agent Platform, a konfigurace nám nezasáhne do ostatních projektů. Tj. například si uděláme složku pro klienta A, kde používáme model kupovaný z jeho Google Cloud projektu. Pokud potřebujeme pracovat s daty jiného klienta (klient B), v jeho projektové složce si konfiguraci přepneme na model kupovaný přes jeho Google Cloud projekt.

Pro představu si ukážeme situaci, kdy chceme Agent Platform používat pro všechny úkoly nad daty klienta ve složce klient_A.

Do složky klient_A přidáme složku .claude, ve které budeme mít konfiguraci. V ní vytvoříme soubor settings.local.json a vložíme potřebné nastavení.

V základním nastavení je pouze malá část proměnných, které můžeme nastavit. Kompletní seznam najdeme v dokumentaci Claude. Jde například o velikost kontextového okna nebo maximální počet output tokenů. 

Claude pak spustíme v terminálu pomocí příkazu claude a ověříme, že se použilo nastavení přes Agent Platform.

Tato varianta je podle nás nejlepší kompromis mezi pohodlím a kontrolou. Agent Platform používáme pouze tam, kde ho opravdu chceme, a zároveň nemusíme měnit globální nastavení počítače.

3. Používání globálně

Poslední možností je globální nastavení. V tomto případě se konfigurace Agent Platform nastaví automaticky i v Claude Desktop aplikaci, konkrétně v Code tabu (ne v konverzačním tabu!).

Tady je ale potřeba zpozornět. Zpracování sice proběhne v EU, ale nepodařilo se nám ověřit, zda se následná konverzace neloguje nebo neukládá na serverech mimo EU. Safe varianta je tedy použití přes Claude Code. 

Pokud chceme Agent Platform používat pro všechny projekty (například pokud freelancer dělá jen pro jednoho klienta a nepoužívá Claude na daném počítači pro osobní věci), může být globální nastavení vhodnou variantou. 

Globální konfiguraci nastavíme přímo z Claude pomocí příkazu /login.

Průvodce je intuitivní a stačí postupovat krok za krokem. Vybereme, že chceme Claude používat přes Agent Platform, nastavíme region pro zpracování dat, Google Cloud projekt, způsob přihlášení a další parametry.

Nastavení si potom můžeme prohlédnout a upravit podobně jako u druhé varianty. Globální konfigurace je uložená v souboru: /Users/user/.claude/settings.json

TIP: Na Macu je složka .claude skrytá. Odkryjeme ji pomocí klávesové zkratky Command + Shift + . 

‍

Sledování nákladů na model

Při používání modelů přes Agent Platform je dobré průběžně sledovat také náklady. Náklady na model se totiž účtují prostřednictvím Google Cloud Billingu, nikoliv v rámci předplatného Claude Pro nebo Max. V Google Cloud Billingu si můžeme zobrazit, kolik za jednotlivé modely denně utrácíme. Spendy můžeme filtrovat podle konkrétního modelu, takže máme přehled o tom, kolik nás používání jednotlivých modelů skutečně stojí.

Kromě samotného přehledu nákladů si můžeme nastavit také budget a upozornění. Najdeme je v Billing → Budgets & Alerts. Nastavíme si částku, kterou chceme na používání modelů vyčlenit, a můžeme si určit i jednotlivé hladiny, při kterých nás Google Cloud upozorní.

Například si nastavíme budget 200 Kč a upozornění při dosažení 50 %, 90 % a 100 % rozpočtu. Jakmile se některou z nastavených hranic dostaneme, přijde nám e-mailové upozornění. 

Je ale důležité počítat se zpožděním. Google Cloud uvádí, že zobrazení nákladů v Billingu může trvat až 24 hodin. Alert proto nemusí přijít ve chvíli, kdy skutečně danou částku utratíme. Teoreticky tak můžeme například v pondělí výrazně navýšit spend, ale o překročení nastavené hranice se dozvědět až v úterý.

Budget proto nevnímáme jako pevný limit ani jako ochranu před okamžitým překročením nákladů. Slouží především jako nástroj pro monitoring a upozornění.

V Google Cloudu existují i další způsoby, jak kontrolovat náklady a například odpojit model při překročení nákladových limitů. Je to už ale složitější téma a zkusíme se mu věnovat v některém z dalších článků.

‍

Ochrana citlivých souborů

Ať už zvolíme kteroukoliv variantu konfigurace, Claude typicky spouštíme uvnitř konkrétní projektové složky. Standardně tak může pracovat se soubory, které jsou v projektu uložené. Mezi ně může patřit například .env s API klíči, tokeny nebo hesly.

To je potřeba ošetřit explicitně, protože výchozí nastavení čtení těchto souborů nezablokuje.

Do settings.local.json nebo do sdíleného .claude/settings.json proto můžeme přidat sekci permissions.deny:

{
  "permissions": {
    "deny": [
      "Read(./.env)",
      "Read(./.env.*)",
      "Read(./secrets/**)",
      "Read(*.pem)",
      "Read(*.key)",
      "Bash(cat .env)"
    ]
  }
}

Další možnosti konfigurace oprávnění najdeme v dokumentaci Anthropicu.

Toto doporučení platí bez ohledu na to, kterou ze tří variant konfigurace zvolíme. Pokud Claude spouštíme uvnitř projektu, měli bychom si vždy rozmyslet, ke kterým souborům mu chceme umožnit přístup.

‍

Využití pro osobní citlivé věci (Vašek)

Výše uvedený postup se dá použít i pro věci, které jsou osobní a nechcete je pouštět do světa úplně nekontrolovaně, ale do modelu, který je v EU a který se na datech neučí. Je to možná trochu paranoia, ale když chci s Claude řešit nějaké osobnější věci, používám Claude Code aktivovaný přes svůj osobní Google Cloud projekt, který si platím. Patří sem například témata týkající se zdraví, financí nebo právních záležitostí. Veškeré odpovědi je samozřejmě potřeba brát s rezervou. :)

‍

Závěrečné shrnutí

Používání Claude přes Agent Platform nám umožňuje kombinovat Claude s kontrolou nad regionem, ve kterém se model zpracovává. Základem je správně zvolit model a region. Ne každý model je dostupný ve všech regionech a ne každý podporuje multi region.

Pokud nám záleží na tom, aby data zůstala v jedné konkrétní zemi, například v Belgii, zvolíme single region. Pokud nám stačí zpracování kdekoliv v EU, můžeme využít evropský multi region. Správnou kombinaci modelu a regionu si vždy ověříme předem.

Stejně tak je dobré mít pod kontrolou náklady. V Google Cloud Billingu můžeme sledovat spendy podle jednotlivých modelů a pomocí Budgets & Alerts si nastavit rozpočet i upozornění při jeho postupném čerpání. 

Pro běžnou práci doporučujeme nastavení v konkrétní projektové složce. Je to nejlepší kompromis mezi pohodlím a kontrolou. Agent Platform se použije pouze tam, kde ho opravdu chceme, a zároveň nezasáhne do ostatních projektů.

Jednorázová session se hodí pro rychlé vyzkoušení. Globální nastavení pak dává smysl hlavně v případě, kdy Claude Desktop nepoužíváme a chceme Agent Platform používat jako výchozí variantu pro všechny projekty.

Nejdůležitější pravidlo ale zůstává stejné bez ohledu na konfiguraci: posílejme modelu jen to, co je nezbytně nutné. To, že zpracování probíhá v EU, neznamená, že bychom do modelu měli posílat všechno. Například vyloženě osobní data (e-maily, telefony apod.) je vždy lepší anonymizovat. 

Claude se často spouští přímo uvnitř projektové složky a standardně tak může pracovat například s .env, klíči nebo dalšími citlivými soubory. Proto doporučujeme přístup k těmto souborům explicitně omezit pomocí permissions.deny.

Doufáme, že vám tento návod ušetří čas při rozjezdu a eliminuje rizika při nesprávném použití této technologie.